Translate this page to English and another languages

Pražsko 400-1230

Pražská kotlina před příchodem Slovanů

Území Pražského Hradu bylo osídleno pravděpodobně ve dvou periodách v období řivnáčské kultury cca 3000 let před Kristem a v období kultury knovízské asi 1200 let před Kristem. Současné archeologické výzkumy odkazují též na osídlení tohoto území i v 1. - 4. století po Kristu a na směnný obchod s předměty vyrobenými na území Římské říše. Pražská kotlina byla osídlena už od od starověku a možná i pravěku, jak ale vypadal život Slovanů v Pražské kotlině před tím, než tu vzniklo město?

Pražská kotlina po příchodu Slovanů (400-600)

O tom, kdy tuto oblast vlastně Slované přesně osdílili přesně nevíme. Někteří soudí, že se tu usadili ještě před velkým stěhováním národů v 5. a 6. století, které se přehnalo Evropou. Jako důkaz předkládají staroslověnskou keramiku z tohoto území a datovanou do 4. století. Jiní vědci tvrdí, že to není průkazné. V každém případě bylo toto místo nejpozději od 6. století, tedy dlouho před založením Sámovy říše, vedoucí silou budoucí České země, neboť zdejší kultura byla už v tomto nejstarším období ve srovnání s jinými oblastmi značně vyspělá. Nejstarší slovanské osídlení oblasti dnešní Prahy se soustřeďovalo v oblasti dnešního Veleslavína. Tak jako všude, bylo tehdy společenské zřízení rodové (rodový režim) a základní společenskou, hospodářkou i právní jednotkou byl rod.

Budování hradišť (600-800)

Kvůli nebezpečí nepřátelských vpádů se ale rody později sružovaly v kmeny, které byly vedeny náčelníkem a jeho družinou. Aby byla zajištěna ochrana a obrana obyvatel před těmito vpády, budovala se opevněná hradiště, do nichž se kmeny v případě nebezpečí shromažďovaly. Hradiště tak byla od 7. století typickým znakem slovanské kultury (doba hradištní). První zmínky o existenci kmenových celků se čtyřiceti osídlenými hradišti pochází zřejmě z 8. století. Již v této době spojuje Vltavské břehy hlavní brod mezi Podbabou a Libní a další u Vyšehradu. Veškerý život se zde odehrává mezi dvěma tepnami - jednou od Hloubětína k Šárce a druhou od Botiče k Butovicům. Území budoucí Prahy bylo ale brzy postupně protkáno celou soustavou hradišť jako Vyšehrad, Butovice, Šárka, Hostivař, Zámky u Bohnic. Ta byla centrem českých kmenů.

Zakládání osad a hradu Praha (800-900)

V době (9. a 10. stol., kdy došlo ke sjednocování slovanských kmenů a vznikala zároveň historická Praha. Vytvořili se nové komunikace - další brod v místě dnešního Mánesova mostu a druhý na místě Hlávkova. (Jedna z nejstarších zpráv hovořící také o poboření pražského mostu vypráví, že v roce 929 došlo ke stržení dřevěného mostu velkou vodou). U brodů vznikaly osady (u prvního kupecká osada s velkým tržištěm a u druhého osada na Poříčí). Naopak zanikla osada bubenečsko-podbabská a svůj význam ztrácela i hradiště v okolí (Šárka, Butovice, Hostivař). Z historických záznamů je prý doloženo, že v roce 850 se tato oblast nazává Pražsko (Fraganeo) a usuzuje se, že tento název pochází podle osady Praha, která měla v Pražské kotlině velký (a možná největší) význam. Kupecká osada se rozložila přímo při ohbí Vltavy, tedy v nejfrekventovanějším místě, na kterém se křižovaly strategické a obchodní cesty. Dosud ale neexistuje Pražský Hrad a ani žádné jiné hradiště není sídlem nějakého vládnoucího kmene.

Centralizace moci v Pražsku však pokračuje a nejsilnějším a nejbohatším rodem se zde stávají Přemyslovci, kteří na sebe soustřeďovali postupně největší moc, až vnutili svou nadvládu celým Čechám. Nejpozději koncem 9. století si pak vybudovali na levém břehu řeky svůj samostatný knížecí hrad (toto zalesněné území mělo výbornou strategickou polohu a zároveň byl na návrší mezi Vltavou a potokem Brusnicí ochranou hlavního brodu) a již v roce 885 na hradě vznikl první kostel, zasvěcen byl Panně Marii (nejstarší doposud nalezené psané údaje o stavbách hradní akropole se týkají kostela Panny Marie založeného Bořivojem I. knížetem českým roku 885, jehož základy byly již odkryty). Těžiště českého knížectví se tak definitivně stěhuje z kraje mezi Ohří a Mží sem. Nový hrad se stal sídlem knížete a jeho družiny a pojmenován názvem Praha.

Rozvoj života v podhradí (900-1000)

Roku 926 je vybudována rotunda sv. Víta na Pražském hradě, kam jsou následně o dalších 12 let později uloženy ostatky vévody sv. Václava. Život v podhradí se také nepřestal rozvíjet, naopak, o něj se nový hrad opíral. Celé Pražsko bylo již poměrně hustě osídleno, výroba a tržiště se začala odlišovat na zemědělskou a řemeslnou produkci. V osadě kolem tržiště se čile obchodovalo a provozovala se řemeslná výroba, zatímco potraviny a zemědělské produkty jí dodávaly okolní dvory a vesnické osady (jejich polohu dodnes připomínají některé zčásti zachovalé románské kostely). Hlavní težiště tržnice se záhy přesunulo do prostor budoucího Staroměstského náměstí, kam vyústily hlavní cesty (od východu Celetná, od brodu na Poříčí Dlouhá, od hradu Kaprová a od jinu Jilská a Spálená). Mimo to se tu sbíhaly dálkové, mezinárodní spoje. V blízkosti tohoto velkého centrálního tržiště byl založen knížecí dvůr - Týn. Ten byl nejen celnicí, ale zajišťoval cizím kupcům i ochranu.

Osídleno bylo však také další území Pražska (vesnice Psáry, Podskalí, Zderaz, Opatovice, Újezd). Na jihu pak uzavíral Pražsko druhý, novjejší hrad - Vyšehrad, která podobně jako hrad Praha střežil důležitý brod přes Vltavu. Vyšehrad vznikl nejpozději po roce 950, snad na místě staršího hradiště. Svědectví arabsko-židovského kupce Ibrahima Ibn Jakuba, který Prahu v této době navštívil potvrzuje, že pražské podhradí bylo v té době významným evrospkých ochodním centrem, vybudovaným z části již z kamene. Roste také vliv křesťanství; od roku 973 sídlí v Pražsku i biskupství, spadající pod mohučské arcibiskupství, prvním biskupem saský mnich Dětmar. Začínají se budovat první kláštery (břevnovský klášter, jiřský klášter).

Pražsko před povýšením na město (1000-1230)

Přelomu nového tisíciletí přinesl Pražsku další hospodářský rozmach. Stále více se stavělo z kamene v novém románském slohu, alespoň nejváznamnější stavby. Staré výrobní vztahy se měnily na feudální, které znevolňovali dosud svobodné obyvatelstvo, což mělo ovšem příznivý vliv na rozvoj oblasti. Výměný obchod a naturální hospodářství bylo vystřídáno hospodářstvím peněžním a životní nároky zbohatlých knížat a feudálů rostly. To vedlo ke zvýšení poptávky po předmětech dovážených obchodníky a vyráběných řemeslníky. Také vrstva obchodníků nabyla převahu nad ostatním obyvatelstem a třídní rozdíly postupně rostly. Chudí byli stále chudší a naopak, z bohatých kupců a feudálních velkostatkářů se stávali během dalších staletí ještě zámožnější svobodní a nezávislí měšťané a z knížat a feudálů vládnoucí třídy šlechta a panstvo. I když převážná část obyvatelstva dál (a ještě dlouho po začátku nového milénia) i ve městech bydlela v prostých dřevěných chalupách a staveních, objevují se i kamenné stavby opravdu monumentálního charakteru (např. Václavova rotunda sv. Víta ještě z předrománské doby). Zpráva Kosmovy kroniky o povodni v roce 1118, během níž „Vltava pobrala v pražském podhradí mnoho domů, chalup a kostelů“, nepřímo dokládá již velmi husté osídlení na obou březích Vltavy.

Na území od Vyšehradu a Podolí až po Petrskou čtvrť se v průběhu 12. století stavělo mnoho kamenných církevních i obytných staveb. První kamenný most přes řeku Vltavu byl postaven v letech 1166-72 a pojmenován po manželce krále Vladislava I. Jde o jednou z vůbec nejvýznamnějších staveb 12. století, přibližně v místě pozdějšího Karlova mostu, který byl postaven brzy po jeho stržení povodní. Juditin most byl pro nově založené město opravdu významná událost - nejenže posílil význam kupecké osady, ale i vytvořil novou komunikační tepnu od Týnského dvora a tržiště k Pohořelci a hradu. S rozvojem feudalismu vznikala tak kromě Prahy postupně i další města - hospodářská a společenská centra. Poddaní již neodváděli vrchnosti dávky v naturáliích, ale penězích.